[25.11-23.25]   Krajská soutěž – západ 3. kolo
Tj Dvůr Králové B - ŠK Sobotka 2009   2 : 6
J. Kohout – doplněk komentáře J. Najmana.    

   Po nešťastné prohře s Vrchlabím (je pikantní, že vrchlabští nás označili jako favorita utkání), jsme si chtěli spravit chuť do hry ve Dvoře Králové. Ovšem to chtělo maximální soustředění a perfektní výkon. Dá se říci, že se to nakonec podařilo přes drobné potíže, ale konečný výsledek přinesl uspokojení a pohodu do družstva.
   Prvním překvapením bylo, že domácí postavili prakticky nejsilnější sestavu, jakou mohli v současné době dát dohromady. Již to bylo pro Sobotku dostatečným varováním. Snad pod tímto dojmem zahájili sobotečtí utkání velmi odpovědně. Nejdříve skončily partie na 3. a 6. desce. Na 3. desce došlo k nejhorší variantě, která se ale dala očekávat. Sobotecký jičíňák Honza Kohout totiž dostal jako soupeře svého kamaráda z nejbližších, dalšího jičíňáka , hosta v barvách Dvora Králové, navíc s daleko vyšším ELO ratingem – Petra Buchara. Petr je velmi nebezpečný hráč, zvláště v této soutěži, jeho konečný výsledek v loňském ročníku byl – 9 bodů z 10 partií bez prohry,a byl nejlepším individuálním výsledkem vůbec.Po opatrném rozehrání – hrála se hradecká varianta sicilské obrany (2. c3), se podařilo J. Kohoutovi podle receptu velmistra Saxe z Maďarska, téměř vyrovnat hry, kdy bílé figury měly jen trochu více prostoru. Došlo k nabídce remízy a Petr přestal půl hodiny hrát a když mu zbyly na hodinách poslední 3 minuty, remízu vzal. Při analýze se zjistilo, že pozice byla skutečně remízová.
   Mezitím došlo k další nabídce remízy.Luboš Drahotský hrál s Rosťou Svídou a proti jeho královské indické zvolil útok čtyř pěšců, který je ovšem dost dvousečný. Rosťa také dostal velmi pěknou hru a zdálo se, že partii vyhraje. Lubík ale pozici ustál a Rosťa nabídnul remízu, která byla po krátkém prodlení a v již rovném postavení, přijata.
   Pak skončily krátce po sobě partie na prvních dvou deskách. Na dvojce se bránil mladý Martin Saučuk Nimcovičovou variantou francouzské a Pepa Kovář zvolil trochu riskantní a méně obehraný systém – Sd2. Martin se ale nenechal vyvést z míry a hrál velmi pevně a zodpovědně. Naopak Pepa obětoval pěšce a kalil vody, ale jeho mladý soupeř vynutil výměnu dam a zdálo se, že má trochu lepší pozici. Uplatňovat materiální výhodu ale bylo možná spojeno s dalším riskem a tak se Martin spokojil s opakování tahů a následnou remízou. Pepa byl zřejmě vzhledem k průběhu zápasu rovněž spokojen, neboť Pavel měl již v té době na 1. desce rozhodující výhodu. Na 1. desce zvolil Marek Čeřovský „Bronštejnovské“ přemýšlení nad prvním tahem, jenže ukázalo se, že David Bronštejn byl asi lepším hráčem. V přijatém dámském gambitu se hrálo od začátku podle černých not a výsledek velmi povedené partie byl brzy jasný ve prospěch našeho Pavla Šedého.Pavlovi se partie skutečně mimořádně vydařila. Důležité vedení v zápase se pozitivně odrazilo i na dalších partiích probíhajícího zápasu.
   Zvýšení náskoku na 3,5 : 1,5 zařídil benjamínek našeho družstva, Martin Tomášů na 7. šachovnici. Musím se aspoň na těchto stránkách Martinovi omluvit, z důvodu neznalosti jeho hry a trochu pod dojmem jeho náhodného vítězství v loňském regionálním přeboru s Milanem Křížem v zápase proti Jičínu D, které nakonec rozhodlo o vítězství Sobotky v celé soutěži, jsem si myslel, že Martin šachy moc neumí a bude mít ve vyšší soutěži velké problémy. Martin ale prokazuje, že je velkým přírodním talentem a má před sebou skvělou šachovou budoucnost. Ve Dvoře Králové zvolil jeho zkušený soupeř Václav Vopařil opatrné Rétiho zahájení, ale postavil ač pevnou, tak dost pasívní pozici. Martin si vytvořil silný pěšcový střed a zdravým vývinem figur dosáhl nejen vyrovnání, ale brzy i optické převahy. Partie se trochu protáhla, černý (Martin) získal pěšce, jen jeho černopolný střelec byl poněkud pasívní, schovaný za pěšci na černých polích. Brzy ale Martin tuto slabinu své pozice výrazně vylepšil a když navíc Václav trochu zazmatkoval, umožnil Martinovi krásně vyhrát. Martinovi patří má velká gratulace.
   Brzy na to upravil příjemný stav na 4: 2 pro hosty v hektické partii Honza Najman. Pominu-li vedlejší vlivy, které již Honzík popsal, tak jen k partii. Můj dobrý kamarád a velmi zkušený František Fuchs byl po zahájení viditelně velmi spokojen. Hrála se sicilská hra a František zvolil ostrý systém s dlouhou rochádou a anglickým útokem, systém, který hrává a má ho dobře rozpracován. Černý si postavil chladnokrevně krátkou rochádu. Když po aktivnínm g5, neustoupil Honza obligatorně jezdcem na h5 (dle Kasparovovy „Revoluce v zahájení“ jediný možný tah v tomto systému), začala se partie odvíjet podle schématu slavné partie Adorján – Ribli, kde bílý nádherně zvítězil postupem g a h pěšců s následnou obětí střelce. Černá pozice se zdála být silně ohrožená i v naší partii, ale Honza stále skvěle bránil snad jedinými tahy. Řekl bych, že již zmiňované nepříjemnosti se projevily i u Františka, který trochu znervózněl, když nevyhrál bleskovou válku, naopak zahrál mimo nadějnější, možná již vyhrávající možnosti trochu nepřesně a náš houževnatý Honzík se mohl radovat z vynuceného opakování tahů. Reklamace trojího opakování ani nebyla nutná, protože se na desce objevil věčný šach. Důležitá remíza v napínavé partii ! František byl zklamán, ale takové již šachy jsou a zase se potvrdilo známé, že nejtěžší je vyhrát vyhranou partii.
   Zvýšení na 5 : 2 zařídil Luboš Martínek na poslední desce. Jeho soupeř, Milan Volf hrával velmi slušné šachy, ale je fakt, že poslední léta je již za zenitem své výkonnosti a hraje dost opatrně. V přijatém dámském gambitu, ponechal našemu Lubošovi stálou iniciativu, který soustavně svou pozici zesiloval. Po několika slabších tazích získal Luboš již rozhodující útok, ale musím dodat, že již dávno jsem neviděl nervóznějšího člověka za šachovnicí, ač měl již rozhodující materiálovou výhodu. Luboš se bál, aby pozici ještě nepokazil, ale to již nešlo a tak zaznamenal pěkné vítězství.
   Velmi zajímavá partie se hrála na 4. desce. Dosud 100 % Daniel Zikmund zvolil na houževnatého Djordje Uveriče skotskou hru a udržoval si pěknou poziční převahu, kterou navíc po pasívní hře přetavil v zisk pěšce. Pak ale začal Djordje hrát aktivněji, dostal se do dost nadějné pozice a chvíli mohl zjednat na šachovnici materiální rovnováhu. Pak by asi partie skončila remízou. Když ale tuto možnost nevyužil, Daniel se vymanil ze sevření, vynutil výměnu dam a posléze přešel do výrazně lepší věžové koncovky. Djordje nakonec vzdal při ztrátě druhého pěšce, kdy se již nechtěl dále trápit.
   Důležité vítězství nám získalo prestiž, a bylo velmi příjemné, ale ještě lepší bylo následné posezení v blízké hospůdce u Dvora Králové, kde se při dobrém pivu všechny partie rozebraly s příslušným komentářem.
   Nyní se můžeme těšit na zápas na půdě dalšího nebezpečného soupeře, Jiskry Hořice B, která bude chtít jistě dokázat, že její výpadek v Bělohradě byl náhodný. Určitě ale bude na co se dívat.

   J.Kohout